úterý 8. října 2013

Vinětace místo rámečku

Co je to vinětace asi všichni víme, ale pro zopakování - je to pokles množství světla u kraje obrazu způsobený optickým omezením objektivu. Pokud vyfotíte objektivem bílou zeď a v rozích máte fotku tmavší, je to právě efekt vinětace. Z toho plyne, že vinětace je v první řadě optická vada (které se lze vyhnout třeba větším zacloněním). 

Vinětace ale může mít i pozitivní efekt - podobně jako bokeh může pomoci zvýraznit motiv snímku a podobně jako rámeček ho může... hm, orámovat. Za demonstrační fotku jsem vybral botu porostlou mechem z procházky ve Slatiňanech.  
 Větvičky v levém dolním rohu jsou tady poměrně rušivé a zbytečně odvádějí pozornost. Zkusme tedy v postprocesingu aplikovat vinětaci - uměle ztmavit okraje snímku (tady je použit Google Picasa).

 Lepší? Podle mě ano. Vinětace byla použita nenásilně, takže není na první pohled z fotky patrná... ale přesto už větvičky tolik nesvítí a netáhnou oko kam nemají.

Náš obrázek je už tak plný stínů, takže ani silnější vinětace nebije do očí.


































A poslední věc... vinětace nemusí být vždy do černé, lze zvolit i jinou barvu. Tady ale raději opatrně, osobně doporučuju volit spíše velmi tmavé odstíny ladící s celkovým barevným vyzněním fotky. Moje béžová na dalším obrázku už je poměrně dost vidět. Kreativitě se ale meze nekladou...

čtvrtek 29. srpna 2013

Auta v noci

Bylo tu focení aut, bylo tu focení v noci... teď to tedy spojíme - auta v noci :-) . Ideální je samozřejmě postavit auto pod lampu, foťák na stativ a pak fotit při dodržení běžných zásad nočních fotek.



(Tady jsem stativ neměl, fotilo se foťákem položeným na brašně - někdy se musí improvizovat).

Nu dobrá, co ale focení auta za jízdy? To už je horší. Je zřejmé, že úplná tma být nesmí, nedostatek světla je tady klíčový problém. Opět mohou pomoci pouliční lampy nebo třeba osvětlení v tunelu...

Jak tedy vytřískat z dostupného světla maximum? Nastavíme (v režimu A) nízkou clonu (v tomto případě f2.0) a kompenzaci expozice výrazně do mínusu (-1.3EV) - to jednak udělá fotku tmavší a zachová atmosféru, dvak to pomůže zkrátit čas expozice. No a teď už stačí najít správné ISO, při kterém bude výsledný čas udržitelný bez neúnosného rozmazání fotky (v tomto případě ISO 400 a 1/60). A konečně, pomůžeme si panningem - foťákem budeme sledovat pohyb auta a vyfotíme sérii fotek s nadějí, že pár jich bude použitelných.


Výsledek není dokonalý. Kola jsou příliš tmavá na to, aby vynikl efekt jejich otáčení. Ve stínech je i přes relativně nízké ISO (400) patrný šum. To hlavní, atmosféra noční jízdy, bylo ale zachováno. 

úterý 13. srpna 2013

Foto dne - nějaké auto

Dnešní foto dne je... co? Taková malá hádanka. Jasně, auto... ale jaké? A jak je to vyfocené?

čtvrtek 18. července 2013

Foto dne - Modrásek

Dnešní foto dne je Modrásek čičorkový vyfocený v Bulharsku.





Fotka je z Nikonu D7100 + Nikkor 85f1.8D, výřez má 890x890 pixelů z původních 6000x4000. To je také odpověď na to, jestli 24Mp má nějaký smysl nebo ne - třeba pro focení přírody to smysl má, velké rozlišení může sloužit místo zoomu nebo makra. Podmínkou je ovšem kvalitní sklo, ze setového objektivu by podobný výřez tak dobře nedopadl.

Pro srovnání, původní fotka je tady:



středa 17. července 2013

D7100 a ovládání

Jak bylo slíbeno, koukneme dnes pod pokličku nového Nikonu D7100, který mi teď dělal společnost na dovolené v Bulharsku. A byla to společnost velmi příjemná...



V dnešní době dokonalých čipů a procesorů je stále důležitější to, jak se foťák drží a ovládá, protože přínos dalších megapixelů už je omezený. Pro mě byla otázka úchopu první, která mě při představení D7100 napadla. Jeho předchůdce (D7000) sice postoupil oproti D90 kousek směrem k profi třídě, například tělem částečně z hořčíkové slitiny, do ruky mi ale nesedl. Oproti D90 došlo u D7000 ke zmenšení gripu takovým způsobem, že se mi při přirozeném úchopu zarývaly nehty pravé ruky hluboko do těla přístroje. Tohle je asi individuální a spousta lidí s tím problém nemá, já ale ano... a nebýt toho, možná bych měl dnes v brašně rok starou D7000 místo měsíc staré D7100. Na internetu jsem se o zvětšeném gripu nic nedočetl... o to větší ale byla moje radost, když jsem vzal D7100 do ruky. Možná se nedrží úplně tak příjemně jako D90, grip je o něco hranatější... ale je dost velký a ruka se mi na něj pohodlně vejde!

Co se ovládání týče, k žádné revoluci tu nedošlo. Základem je spoušť integrovaná se zapínáním přístroje a dvě kolečka pro nastavení expozice, která jsem ihned nastavil do svého oblíbeného režimu Easy ISO (tj. v režimu A zvyšuje přední kolečko clonu a zadní zvyšuje ISO a zkracuje čas). Dále tu jsou dvě skupiny tlačítek na zadní straně přístroje, pár tlačítek kolem horního stavového displeje a několik jednotlivých tlačítek okolo objektivu. Mimochodem, zřejmě došlo k otočení výchozího chování kompenzace expozice - dříve se otočením vpravo nastavovala kompenzace do mínusu, nyní je to do plusu (ale lze to přenastavit).



Pro zobrazení je k dispozici hledáček dražšího typu PentaPrism se 100% pokrytím, horní stavový displej (osvětlení se zapíná stejně jako u předchozích modelů pootočením hlavního vypínače) a zadní obrazovka, která povyrostla o 0,2" a 300.000 obrazových bodů na 3,2" a 1,2Mp.

AF se nyní nastavuje tlačítkem uprostřed přepínače AF/MF u objektivu (to jsem chvíli hledal, D7000 to tak už má taky). Došlo k drobné reorganizaci tlačítek po levé straně displeje (pár dní jsem si zvykal) a tlačítek pro ovládání videa (existuje přepínač v LiveView mezi natáčením a focením, v režimu pro focení nelze natáčet, přestože je na to speciální tlačítko). Volič režimu focení má nyní aretaci proti neúmyslnému otočení (to je fajn) a pod ním přepínač režimů focení (jeden snímek, série, pomalá série, časovač, Mirror Lock-Up), ve kterém bohužel chybí nastavení dálkového ovládání (za tím se musí do menu, zatímco D7000 ho tam má - tohle bych si rád nechal vysvětlit, možná je to proto, aby šlo kombinovat třeba dálkové ovládání a Mirror Lock-Up).

Foťák podporuje pár drobných vychytávek jako digitální zoom 1,3x nebo virtuální horizont, které lze nastavit na tlačítka Fn a Pv a otočení kolečka. To jsou takové příjemné drobnosti, v budoucnu hodlám vyzkoušet, zda má digitální zoom nějaký vliv na měření expozice a také si chci pohrát s nastavením automatické citlivosti ISO v závislosti na fokální délce objektivu.

pondělí 8. července 2013

Od 1 do 7100

Dnes se podíváme do mé fotografické brašny na nejnovější přírůstek - Nikon D7100, který na tom místě vystřídal Nikon D90, který před nějakými čtyřmi lety vystřídal Nikon D70s. D7100 je zároveň aktuálně nejnovější zrcadlovkou od Nikonu. Pojďme na úvod zabrousit do historie, abychom se v té záplavě déček nějak zorientovali. 

Nejstarší digitální zrcadlovka od Nikonu byla profesionální D1. V roce 1999 měla 2.7 megapixelový snímač CCD formátu DX a podporovala všechny objektivy s bajonetem F-mount, kterých bylo z analogových dob požehnaně. Orientace v dalších řadách ale zdaleka není jednoduchá. Pro základní orientaci nejlépe poslouží tabulka z Wikipedie:

(podívejte se na odkaz, je tam také tabulka se srovnáním parametrů)

Jak vidíte, zůstávám věrný jak značce, tak střední modelové řadě (Mid-range) Nikonu (a jednu verzi vždy přeskakuju -D70, D70s, D80, D90, D7000, D7100). Tato modelová řada je určena pro nejpokročilejší amatéry. Vyznačuje se čipem DX, dvěma kolečky pro ovládání expozice, horním stavovým LCD displejem. Od modelu D7000 došlo k mírnému posunu nahoru díky tělu částečně z hořčíkové slitiny i technickým parametrům, které ve své době překonaly o řadu vyšší D300s.

Zpětný pohled odhaluje pár zajímavostí ne nepodobných Mooreovu zákonu. Mezi představením mých tří strojů uplynuly vždy zhruba čtyři roky. Každý má vždy dvojnásobek megapixelů (6-12-24) a dvojnásobné maximální základní ISO (1600-3200-6400). Lineárně roste maximální počet snímků za vteřinu (3-4,5-6). 

Je tedy D7100 dvakrát lepší než D90? Ne, to ani omylem, je o kousek lepší. Pro běžné fotky je 12 megapixelů až dost, větší rozlišení oceníte třeba při focení přírody, kdy vám větší rozlišení umožňuje dělat větší výřezy. Je tu lepší autofocus, lepší displej... ale z mého pohledu se jedná o vylepšení něčeho, co už u D90 fungovalo tak dobře, že nebyl důvod ke stížnostem.

 Příště se podíváme, co D7100 umí a jak se s ní fotí.


Pro podrobnější pohled do historie - hezký blog v angličtině je tady:




neděle 9. června 2013

Foto dne - ještě jednou povodně

Ještě jednou povodně... konkrétně Střelecký ostrov před pár dny:

Uvodíme si tím jednu otázku na příště - černobíle, nebo barevně? Přemýšlejte, příště to probereme...

čtvrtek 6. června 2013

Kolik barev znáš...

Kolik znáš základních barev? Správná odpověď není 16, ani 256, ale 3. Dvě opravdu nestačí, není to nějaká vymyšlenost ajťáků, aby se jim to lépe počítalo, je to fyzika... nebo spíš biologie. Lidské oko má v sobě tři druhy čípků - jeden pro červenou, jeden pro modrou a jeden pro zelenou barvu. Zvířata mají obvykle pouze dva druhy čípků (jako barvoslepí lidé), ale třeba hadi nebo kočkovité šelmy mají čtyři a jsou schopní vidět i ultrafialovou nebo infračervenou (více třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Zrak).



Tato fyzika je také zabalena ve vašem foťáku, konkrétně jeho samotném srdci - snímacím čipu. Co ví o čipu každý je to, že má nějaké megapixely. Dvanáctimegapixelový foťák má rozlišení dvanáct milionů bodů, což znamená, že výsledný obrázek bude mít rozlišení třeba 4000x3000 bodů (zrcadlovky obvykle používají spíše poměr 3:2 než 4:3, fotka z D90 má 4288x2848 bodů - ano, úplně přesně to nevychází).

No dobře, to je výsledek, ale kde se vezme? Jak čip vyhodnotí vstupující světlo a vyrobí z něj soubor z obrázkem? Základem je senzor, který dokáže změřit, kolik světla na něj dopadlo a převést to na elektrický signál. My si hrajeme s expozicí a clonou a tím ovlivňujeme, kolik světla projde objektivem k našemu senzoru. Pokud nedopadne žádné světlo, nepošle senzor žádný signál a bod je černý. Pak také existuje nějaká horní hranice, nad kterou se bod bere jako bílá.

Tím jsme objevili černobílý digitální foťák... kde se ale bere ve snímku barva? Snímače citlivé na konkrétní vlnové délky nemáme, takže barva je zajištěna poměrně primitivním inženýrským trikem - dají se vedle sebe tři takové senzory a každý z nich se překryje barevným filtrem - červeným, zeleným a modrým (ve skutečnosti se pro uspořádání pixelů používá takzvaná Bayerova maska RGBG - s dvojnásobkem zelených bodů).




Po expozici se vyhodnotí signál ze tří sousedících subpixelů a vznikne barevná informace, např. 0-0-255 znamená žádná červená, žádná zelená, maximální modrá... a výsledkem by byl jeden modrý pixel.

Co z toho vyplývá? Pokud bychom vyrobili černobílý čip, nepotřebovali bychom filtry a mohli bychom dosáhnout trojnásobné citlivosti, případně trojnásobného rozlišení se stejným počtem senzorů. A takový foťák skutečně existuje: Leica Monochrom. http://en.leica-camera.com/photography/m_system/m_monochrom/


úterý 4. června 2013

Fotíme tmu

Říká se, že amatéři řeší foťák, pokročilí objektivy a profíci světlo. No, a kdo zvládne všechno předchozí, může fotit tmu. No dobrá, trošku přeháním, úplná tma zase tak zajímavá není. Nejvhodnější dobou pro focení nočních fotek je večer, kdy už svítí světla, obloha je tmavá, ale ještě není úplně černá. Velmi působivá je v noci voda, ve které se všechna ta světélka mohou krásně zrcadlit.

Amsterdam - takhle nějak to má být
Základem je stativ. Pokud jste právě mávli rukou a rozhodli se přejít k dalšímu bodu, ještě si to rozmyslete. Je nesmírně obtížné získat špičkové noční fotky bez stativu. Jediná šance spočívá v položení foťáku na nějakou zeď, ale nalezení vhodné zdi je velmi komplikovaný úkol, nemluvě o tom, že zdí se nedá moc mířit.

Stativ by měl být dostatečně robustní na to, aby foťák i s objektivem udržel v klidu. Někteří fotografové využívají pro stabilizaci stativu pytlík s pískem nebo jiné závaží zavěšené pod aparátem, já si zatím vystačil bez toho. Raději bych fotil s kompaktem a stativem než se zrcadlovkou z ruky!

Výjimka částečně potvrzující pravidlo - celkem použitelná noční fotka bez stativu (Praha)
Bod druhý je nastavení foťáku. Chceme se vyhnout zbytečnému šumu a dosáhnout optimální kvality fotky, proto nastavíme nízké ISO a z hlediska optické kvality optimální clonu (pokud nevíte, zkuste ISO 200 a clonu 8.0), například v režimu priority clony (A, Apperture priority). Automatika dopočte vhodný čas, který může být i v řádu několika sekund. Foťák ale pevně spočívá na stativu, takže délka expozice nás nemusí trápit.

Paříž - ostré světlo v záběru způsobí přepaly a může vytvářet barevné duchy. Pokud to jde, je lepší se silným zdrojům světla v záběru vyhnout (tady to nešlo). 
Za třetí, je potřeba se poprat s některými technickými problémy. Tím prvním je rozkývání fotoaparátu stiskem spouště, které vede k rozmazané fotce. Existují dvě řešení - samospoušť a dálková spoušť, ať už bezdrátová nebo kabelová. Máte-li dálkovou spoušť, je to jednodušší - prostě postavíte foťák na stativ, pomocí hledáčku nakomponujete fotku, foťák pustíte a dálkovou spouští spouštíte. Pokud dálkovou spoušť nemáte, nastavíte foťák do režimu časované spouště, stisknete spoušť a pustíte a foťák. Ten po chvíli pípání a blikání sám fotku provede (mimochodem, je lepší nastavit za tím účelem zpoždění třeba na 2s než čekat na každou fotku obvyklých 10s). Lepší přístroje mají ještě funkci předsklopení zrcátka, která má bránit rozkmitání snímače samotným pohybem zrcátka... já si zatím vystačil i bez toho.

Zurich - i tady by bylo lepší být dřív, takto má obloha poněkud fádní šedou barvu. 
Drobným problémem je to, že expozici může ovlivnit i světlo přicházející do foťáku hledáčkem. Pokud fotíte se samospouští, je hledáček při měření expozice zakryt vaším okem a po puštění foťáku už se expozice nezmění. Při použití dálkové spouště to může být problém, existují dokonce speciální krytky na hledáček (hledejte Nikon DK-5). Další možností je fotit v režimu LiveView, jenže nevýhody s tím spojené v mých očích dalece převáží výhodu.

Pragmaticky to řeším tak, že udělám první pokusné foto a pokud se mi expozice nezdá, prostě výsledek doladím pomocí kompenzace expozice. Kompenzaci expozice totiž budete potřebovat tak jak tak... expoziční automatika se bude i v noci snažit dosáhnout "průměrně světlé" fotky a bude mít tendenci noční snímek přeexponovat. V takové situaci pomůže kompenzace do mínusu (třeba -2EV, je potřeba vyzkoušet). Samozřejmě můžete také fotit na plný manuál... kdo to dělá tak ví, že je to jen jiný postup pro dosažení shodného výsledku.

Klasika nočních fotek jsou čáry od světel projíždějících aut v jinak statické fotce. Samo o sobě je to dnes už trošku klišé, takže doporučuju nestavět fotku pouze na tom. 
Zbývá otázka vyvážení bílé. Pokud jste zvyklí fotit do RAW / NEF, pak můžete tento problém nechat až na doma. Pokud fotíte JPG, je možné, že venkovní osvětlení způsobí posun barev třeba do žluta. V takovém případě je potřeba se zamyslet nad tím, jestli to je součástí atmosféry fotky, nebo jestli chcete raději neutrální barvy odpovídající bílému světlu. S mým Nikonem jsem ale upřímně bílou moc neřešil a drobné korekce barvy jsou možné i u JPG.

Dejme si tedy rychlé shrnutí:
  1. Foťte zásadně ze stativu
  2. V režimu priority clony nastavte malé ISO a optimální clonu, třeba ISO200 a f8.0, případně foťte na manuál se stejným zadáním - nízké ISO a vyšší clona
  3. Nemačkejte spoušť přímo, ale foťte samospouští nebo dálkovou spouští
  4. Po první pokusné fotce zkontrolujte expozici a vyvážení bílé a případně korigujte nastavení

Ještě jedna technická poznámka na závěr - zdá se mi, že v noci ještě více než ve dne vynikne optická kvalita objektivu. V mém případě to znamená pokud možno používat pevná skla, můj zoom 18-200VR zdaleka nedosahuje takových výsledků jako pevná skla. Pokud máte kvalitní zoom typu 24-70 f2.8 nebo 17-55 f2.8, rád si poslechnu vaše zkušenosti.

neděle 2. června 2013

Povodně panoramaticky

Dneska spojím dvě témata - povodně a panoramatické fotky. V sobotu jsem v Drážďanech cvaknul pár širokoúhlých záběrů za použití dvou technik. Pokud chcete širokoúhlý záběr, nejjednodušší cestou je širokoúhlý objektiv. Obecně se za širokoúhlý považuje objektiv pod 28mm na kinofilmu, tomu odpovídá 18mm na DX. Největší úhel záběru mají tzv. rybí oka, na úhlopříčce dokáží zobrazit i více než 180 stupňů. 

Širokoúhlá fotka z rybího oka - Nikkor 10.5 f2.8
Vlastností (někdo by napsal nevýhodou) rybího oka je velké geometrické zkreslení obrazu. Opravdu nejde apriori o nevýhodu, fotky z rybího oka jsou specifické a zajímavé. Pokud vám ale pokroucený obraz nevyhovuje nebo rybí oko nemáte, existuje ještě jeden způsob vytvoření širokoúhlého záběru - panorama.

Panorama vytvořené z 12 snímků z 35mm f1.8G DX. 
Jak takový snímek vytvořit? Není to zase tak složité, stačí dát pozor na několik zásad:


  1. Pro panorama je opravdu nutné fotit na manuál. Vyhnete se tím problémům s různou světlostí fotek při následném spojování. Doporučuju nastavit třeba režim priority clony, s ním si "projet" celý záběr a pak vybrat nějakou střední hodnotu (pokud časy lítají od 320 do 640, nastavit třeba 500). 
  2. Foťte vždy na výšku. Fotka tak dostane použitelnější rozměry a nebude to dlouhá nudle. 
  3. Ideální je fotit ze stativu s vodováhou, ale při troše snahy to jde i z ruky. V takovém případě si nejdřív zkontrolujte, že vám nějaká věž neuteče nahoře ze záběru. 
  4. Fotky nenavazujte těsně, ale nechávejte nějaký přesah. Tím se eliminuje zkreslení objektivu a dá se šance editoru lépe spojit jednotlivé záběry. 
  5. Když pak máte fotky doma v počítači, je zbytek otázkou volby vhodného programu. Já používám Microsoft ICE - je to jednoduchý a bezplatný prográmek, kam stačí přetáhnout sadu fotek a program sám automaticky vytvoří panorama (lze si hrát s perspektivou a ořezy). 

Na závěr ještě pár fotek z povodní v Litoměřicích



čtvrtek 30. května 2013

Foto dne - ze světa aut

Dnes si dáme pár fotek ze světa aut

Chudinka malé Káčko mezi BMW 7 a Chryslerem Voyager

Zajištěno! Teď už mi to nikdo neukradne... 

úterý 28. května 2013

Jak kontrolovat expozici

V dnešním blogu se podíváme, jak prakticky kontrolovat expozici v režimu priority clony, a to všechny její aspekty – clonu, čas, citlivost a expozici. Příklad bude ilustrován na digitální zrcadlovce Nikon D90, funguje ale na všech „lepších“ zrcadlovkách Nikon (těch se dvěma kolečky, tedy právě od Nikonu D90-7000-7100 nahoru).


Trocha teorie na úvod

Začneme trochou teorie. Co ovlivňuje expozici snímku asi všichni víme, dobře je to popsáno třeba v článku http://www.fotoroman.cz/techniques2/exposure_basic.htm. Občas se jako pomůcka uvádí voda - clona říká, jak velkou dírou voda teče, čas říká jak dlouho teče. Expozice je to, kolik tam té vody na konci je. 

Jen stručně pro připomínku, toto jsou hlavní proměnné, kolem kterých se celé téma točí:
  • Úroveň osvětlení (anglicky light, L) – kolik je venku světla, nebo přesněji – kolik se ho odráží do objektivu. Pro naše dnešní zkoumání označme množství světla za neovlivnitelné a nebudeme se s ním dále zabývat.
  • Závěrka (anglicky Shutter, S) – jak dlouho zůstane závěrka otevřená a bude pouštět světlo na čip. Čím delší doba, tím více světla. Typické hodnoty jsou v setinách až tisícinách vteřiny, mohou být ale i přes 10 vteřin při noční fotografii. Má vliv na ostrost vzhledem k pohybu.
  • Clona (anglicky Apperture, A) – jak velkou dírou v objektivu jde světlo na čip. Čím větší clona, tím MENŠÍ díra a méně světla. Typické hodnoty jsou od 1 do 32. Má vliv na hloubku ostrosti a kvalitu kresby.
  • Citlivost (anglicky sensitivity, ISO) – kolikrát si fotoaparát „vynásobí“ světlo, které na čip dopadlo. Typické hodnoty u zrcadlovek jsou od 100 do řekněme 3200, u profi přístrojů ale jdou až přes 100.000. Má vliv na šum.
  • Expozice (anglicky exposure, E) – jak světlý či tmavý je výsledný snímek. Fotoaparát předpokládá, že scéna odpovídá 18% šedé, a podle určí „správnou“ expozici. Tato správná expozice je označena jako 0, přeexponované (příliš světlé) snímky mají hodnoty jako +0.7EV, podexponované -0.7EV (nastavit lze v polovinách nebo třetinách EV, obvykle maximálně do 3 nebo 5 EV).



Mezi těmito veličinami existuje závislost, která se dá ilustrovat třeba následujícím vzorečkem:

SxISO(xL)/A = E

Neberte mě úplně doslova, přímo násobit a dělit se nedá, přesné matematické závislosti můžete dohledat v již zmíněném článku (expoziční stupnice jsou logaritmické). Pro ilustraci závislostí nám ale vzoreček poslouží - čím delší je čas, čím vyšší je ISO, čím více je světla a čím menší je clona, tím světlejší bude výsledný snímek. Máme tedy čtyři veličiny (L v závorce zanedbáváme) a na jejich kontrolu 2 kolečka na naší zrcadlovce. Není to málo, Antone Pavloviči? Inu, je… ale nějak si poradíme. 


Priorita clony


Začněme dnes v režimu priority clony (na zrcadlovkách Nikon označený A na voliči režimů - to velké kolečko vlevo nahoře). Ten je můj oblíbený, třeba při fotografii krajiny je to právě clona, co potřebuji mít pod kontrolou (Expozici nechám na automatice, čas mě nezajímá, pokud stačí na ostrou fotografii… a ISO chci co nejmenší s ohledem na to ostatní). Otáčením pomocného voliče tedy měním clonu v dostupném rozsahu, třeba od 1.4 do 16 dle objektivu. Co s tím zbytkem? Mohl bych nechat zbytek na automatice… ale tím bych ztratil kontrolu nad fotoaparátem. Abych si kontrolu udržel, budu muset jednu veličinu zafixovat a ty další dvě pak mohu směňovat jednu za druhou – rovnice musí stále vycházet. Mohu si ale vybrat ze dvou možností.


Easy ISO (snadné nastavení citlivosti)

Easy ISO je režim, ve kterém mám fixně nastavenou požadovanou expozici. Typicky na onu správnou hodnotu, ale třeba také na -1EV při večerních fotkách nebo +1EV na sněhu. Pomocným voličem (kolečko vpravo vpředu) nastavuji clonu a hlavním voličem (kolečko vpravo vzadu) mohu směňovat ISO za čas. Režim se aktivuje v Custom settings menu, sekci d3 ISO display and adjustment nastavíme na hodnotu Show ISO / Easy ISO (přesné umístění v menu se liší podle přístroje). 
Jak to funguje v praxi? Jako základ nastavím pomocným voličem clonu 8.0. Expozici nechám na automatice a ISO na 200 (automatické nastavení ISO mám vypnuté). Podívám se co na to přístroj… a ten dopočítá hodnotu času na 1/25. To je pro mé potřeby málo, pootočím tedy hlavním voličem, čímž navýším ISO třeba na 400 a čas zkrátím na 1/50. Pokud je mi ISO 400 už příliš, mohu se rozhodnout obětovat něco z clony. Pokud chci ovlivnit expozici snímku, mohu tak učinit pomocí tlačítka (+/-) a otáčení hlavním voličem. V tomto režimu fotím 99% svých fotek. 


Easy exposure (snadné nastavení expozice)

Easy exposure je režim, ve kterém mám fixně nastavenou hodnotu ISO, pomocným voličem nastavím clonu a hlavním voličem nastavuji čas na úkor výsledné expozice. Režim se aktivuje ve stejném menu Custom settings pod položkou b2 Easy exposure compensation (přesné umístění v menu se liší podle přístroje). Jeho aktivací se (pochopitelně) deaktivuje režim Easy ISO a naopak, aktivací Easy ISO se ruší Easy exposure.
V praxi opět nastavím pomocným voličem clonu na f8.0, přes tlačítko (ISO) nastavím otáčením hlavního voliče 200 a namáčknu spoušť. Přístroj určí správnou expozici při 1/25. Otočením hlavního voliče mohu opět čas zkrátit, tentokrát to ale místo navýšení citlivosti způsobí podexponování snímku. Opět mohu samozřejmě ladit i clonu a citlivost, abych dosáhl požadovaného výsledku.


Poznámka na závěr

Rovnice MUSÍ vycházet. I pokud bych se záměrně pokoušel, aby nevyšla. Pokud například nastavím expozici na automatiku bez kompenzace, ISO na 3200 a clonu na 1.4 v očekávání, že tak krátký čas fotoaparát na sluníčku nezvládne, k porušení přírodních zákonů nedojde, galaxie se nezhroutí a fotoaparát prostě můj příkaz nesplní - snímek s nejkratším možným časem přeexponuje, což indikuje jednak na stupnici expozice, jednak tím, že místo času zobrazí hodnotu Hi. Mít tedy na přístroji čtyři kolečka smysl nemá... pokud nastavím tři z proměnných, čtvrtá je vlastně výsledkem. 

pondělí 27. května 2013

Svět v pohybu

Jednou ze zajímavých disciplín je focení pohybu. Čím rychleji se objekt pohybuje, tím kratší čas je potřeba na ostré zachycení objektu. Ledaže... ledaže se objekt pohybuje kolmo na osu objektivu, nejlépe po kruhové dráze, a objektiv jeho pohyb sleduje. Anglicky se tomu říká panning, český výraz neznám.

Panning při 1/60, ohnisko 35mm na DX, clona f10. 

Jak na to? Stoupněte si do středu zatáčky nebo kruhového objezdu a foťte auta, která jezdí kolem. Středem se myslí nikoli obrubník na vnitřní straně, ale opravdu střed pomyslného kruhu... tak, aby auto po celou dobu jízdy bylo od vás pokud možno stejně daleko.

42mm při 1/50s

Čas závisí na ohnisku, při 35mm (ekvivalent cca. 50mm na fullframe) se mi osvědčilo něco mezi 1/30 a 1/60... je potřeba trošku experimentovat, delší čas víc rozmaže pozadí, ale o to těžší bude udržet ostré to auto. Zaostřete na auto na začátku zatáčky a poté vyfoťte sekvenci fotek, přitom foťákem sledujte pohyb auta.

Ještě jednou při 1/30
Připravte se na to, že 80% fotek vyhodíte, tím víc, čím delší čas budete zkoušet... v době digitálu ale žádný problém, ne?

neděle 26. května 2013

Polarizovat či nepolarizovat?

Polarizační filtr je dobře známou pomůckou každého zkušeného fotografa. Nebudu nosit dříví do lesa, nějaké základní čtení v češtině je třeba tady: http://www.fotoradce.cz/polarizacni-filtr-tajemstvi-uspesnych-fotografu-1-dil-clanekid301.

Nedávno jsem rozšířil výbavu o Nikkor 85 f1.8D (skvělé sklo, ale o tom až někdy jindy) a tak mně napadlo vyndat ze skříně cirkulární polarizační filtr (CPL) od CamLinku, který svým rozměrem na pětaosmdesátku (jako na jediný z mých objektivů) pasuje. Udělal jsem pár fotek s filtrem i bez něj... například tenhle Chrysler 300C:

Neřešme teď kompozici ani koš na odpadky, jde mi čistě o efekt polarizačního filtru. Následuje výřez z uvedené fotky, první je bez filtru a druhý z následující fotky s filtrem. 


Polarizační filtr při dané cloně (f5) prodloužil čas expozice, nicméně pořád se ještě pohybujeme v relativně bezpečné zóně (1/250 s filtrem oproti 1/800 bez filtru). To je samozřejmě následek toho, že část nesprávně polarizovaného světla byla filtrem pohlcena. Zajímavější je ale druhá věc - zásadní zhoršení kresby objektivu. Z prvního snímku je jasně vidět, že objektiv je ostrý jako břitva až na úroveň jednotlivých pixelů, fotka s polarizačním filtrem je ale o třídu horší. A stejný efekt jsem zaznamenal i u dalších pokusných snímků. Vypadá to, že bych si měl koupit lepší filtr... nebo je to problém všech způsobený tím, že se světlo nejprve polarizuje a pak opět rozkmitává do různých směrů? Jaké s tím máte zkušenosti? Nebo je i 1/250 málo? Příště to asi zkusím více vědecky, ze stativu s dálkovou spouští. 

Pro doplnění, tělo je Nikon D90, 12Mpx DX.

Foto dne - Pel Mel

Fotka dne tentokrát z volejbalového turnaje Pel Mel v Úněticích

pátek 24. května 2013

Perspektiva

Dnes si dáme malé zamyšlení nad perspektivou... za objekt nám poslouží nová kancelářská budova. První fotka rybím okem jen tak pro představu...

Zkusíme uplatnit jedno fotografické pravidlo pana Neffa - běž blíž:

Budova vypadá jako moře... detail dá vyniknout tvarům budovy, dojem je ještě posílen jednobarevným laděním fotky.Takhle na přímo je to takové klidné, zkusíme změnit perspektivu a vnést do toho trochu chaosu:
Lepší? Možná, perspektiva je dynamická, ale tvary se ztrácejí a trošku ruší lampa. Tak tedy ještě jednou, běž blíž... nebo v tomto případě, ořízni:

Hotovo, jsem spokojen... takže, co je lepší - dynamická nebo klidná?