Foto dne - ještě jednou povodně

Ještě jednou povodně... konkrétně Střelecký ostrov před pár dny:

Uvodíme si tím jednu otázku na příště - černobíle, nebo barevně? Přemýšlejte, příště to probereme...

Více fotek na https://picasaweb.google.com/115942867594604979458/Povodne2013#

Kolik barev znáš...

Kolik znáš základních barev? Správná odpověď není 16, ani 256, ale 3. Dvě opravdu nestačí, není to nějaká vymyšlenost ajťáků, aby se jim to lépe počítalo, je to fyzika... nebo spíš biologie. Lidské oko má v sobě tři druhy čípků - jeden pro červenou, jeden pro modrou a jeden pro zelenou barvu. Zvířata mají obvykle pouze dva druhy čípků (jako barvoslepí lidé), ale třeba hadi nebo kočkovité šelmy mají čtyři a jsou schopní vidět i ultrafialovou nebo infračervenou (více třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Zrak).

Tato fyzika je také zabalena ve vašem foťáku, konkrétně jeho samotném srdci - snímacím čipu. Co ví o čipu každý je to, že má nějaké megapixely. Dvanáctimegapixelový foťák má rozlišení dvanáct milionů bodů, což znamená, že výsledný obrázek bude mít rozlišení třeba 4000x3000 bodů (zrcadlovky obvykle používají spíše poměr 3:2 než 4:3, fotka z D90 má 4288x2848 bodů - ano, úplně přesně to nevychází).

No dobře, to je výsledek, ale kde se vezme? Jak čip vyhodnotí vstupující světlo a vyrobí z něj soubor z obrázkem? Základem je senzor, který dokáže změřit, kolik světla na něj dopadlo a převést to na elektrický signál. My si hrajeme s expozicí a clonou a tím ovlivňujeme, kolik světla projde objektivem k našemu senzoru. Pokud nedopadne žádné světlo, nepošle senzor žádný signál a bod je černý. Pak také existuje nějaká horní hranice, nad kterou se bod bere jako bílá.

Tím jsme objevili černobílý digitální foťák... kde se ale bere ve snímku barva? Snímače citlivé na konkrétní vlnové délky nemáme, takže barva je zajištěna poměrně primitivním inženýrským trikem - dají se vedle sebe tři takové senzory a každý z nich se překryje barevným filtrem - červeným, zeleným a modrým (ve skutečnosti se pro uspořádání pixelů používá takzvaná Bayerova maska RGBG - s dvojnásobkem zelených bodů).

Po expozici se vyhodnotí signál ze tří sousedících subpixelů a vznikne barevná informace, např. 0-0-255 znamená žádná červená, žádná zelená, maximální modrá... a výsledkem by byl jeden modrý pixel.

Co z toho vyplývá? Pokud bychom vyrobili černobílý čip, nepotřebovali bychom filtry a mohli bychom dosáhnout trojnásobné citlivosti, případně trojnásobného rozlišení se stejným počtem senzorů. A takový foťák skutečně existuje: Leica Monochrom. http://en.leica-camera.com/photography/m_system/m_monochrom/

Fotíme tmu

Říká se, že amatéři řeší foťák, pokročilí objektivy a profíci světlo. No, a kdo zvládne všechno předchozí, může fotit tmu. No dobrá, trošku přeháním, úplná tma zase tak zajímavá není. Nejvhodnější dobou pro focení nočních fotek je večer, kdy už svítí světla, obloha je tmavá, ale ještě není úplně černá. Velmi působivá je v noci voda, ve které se všechna ta světélka mohou krásně zrcadlit.

Amsterdam - takhle nějak to má být

Základem je stativ. Pokud jste právě mávli rukou a rozhodli se přejít k dalšímu bodu, ještě si to rozmyslete. Je nesmírně obtížné získat špičkové noční fotky bez stativu. Jediná šance spočívá v položení foťáku na nějakou zeď, ale nalezení vhodné zdi je velmi komplikovaný úkol, nemluvě o tom, že zdí se nedá moc mířit.

Stativ by měl být dostatečně robustní na to, aby foťák i s objektivem udržel v klidu. Někteří fotografové využívají pro stabilizaci stativu pytlík s pískem nebo jiné závaží zavěšené pod aparátem, já si zatím vystačil bez toho. Raději bych fotil s kompaktem a stativem než se zrcadlovkou z ruky!

Výjimka částečně potvrzující pravidlo - celkem použitelná noční fotka bez stativu (Praha)

Bod druhý je nastavení foťáku. Chceme se vyhnout zbytečnému šumu a dosáhnout optimální kvality fotky, proto nastavíme nízké ISO a z hlediska optické kvality optimální clonu (pokud nevíte, zkuste ISO 200 a clonu 8.0), například v režimu priority clony (A, Apperture priority). Automatika dopočte vhodný čas, který může být i v řádu několika sekund. Foťák ale pevně spočívá na stativu, takže délka expozice nás nemusí trápit.

Paříž - ostré světlo v záběru způsobí přepaly a může vytvářet barevné duchy. Pokud to jde, je lepší se silným zdrojům světla v záběru vyhnout (tady to nešlo). 

Za třetí, je potřeba se poprat s některými technickými problémy. Tím prvním je rozkývání fotoaparátu stiskem spouště, které vede k rozmazané fotce. Existují dvě řešení - samospoušť a dálková spoušť, ať už bezdrátová nebo kabelová. Máte-li dálkovou spoušť, je to jednodušší - prostě postavíte foťák na stativ, pomocí hledáčku nakomponujete fotku, foťák pustíte a dálkovou spouští spouštíte. Pokud dálkovou spoušť nemáte, nastavíte foťák do režimu časované spouště, stisknete spoušť a pustíte a foťák. Ten po chvíli pípání a blikání sám fotku provede (mimochodem, je lepší nastavit za tím účelem zpoždění třeba na 2s než čekat na každou fotku obvyklých 10s). Lepší přístroje mají ještě funkci předsklopení zrcátka, která má bránit rozkmitání snímače samotným pohybem zrcátka... já si zatím vystačil i bez toho.

Zurich - i tady by bylo lepší být dřív, takto má obloha poněkud fádní šedou barvu. 

Drobným problémem je to, že expozici může ovlivnit i světlo přicházející do foťáku hledáčkem. Pokud fotíte se samospouští, je hledáček při měření expozice zakryt vaším okem a po puštění foťáku už se expozice nezmění. Při použití dálkové spouště to může být problém, existují dokonce speciální krytky na hledáček (hledejte Nikon DK-5). Další možností je fotit v režimu LiveView, jenže nevýhody s tím spojené v mých očích dalece převáží výhodu.

Pragmaticky to řeším tak, že udělám první pokusné foto a pokud se mi expozice nezdá, prostě výsledek doladím pomocí kompenzace expozice. Kompenzaci expozice totiž budete potřebovat tak jak tak... expoziční automatika se bude i v noci snažit dosáhnout "průměrně světlé" fotky a bude mít tendenci noční snímek přeexponovat. V takové situaci pomůže kompenzace do mínusu (třeba -2EV, je potřeba vyzkoušet). Samozřejmě můžete také fotit na plný manuál... kdo to dělá tak ví, že je to jen jiný postup pro dosažení shodného výsledku.

Klasika nočních fotek jsou čáry od světel projíždějících aut v jinak statické fotce. Samo o sobě je to dnes už trošku klišé, takže doporučuju nestavět fotku pouze na tom. 

Zbývá otázka vyvážení bílé. Pokud jste zvyklí fotit do RAW / NEF, pak můžete tento problém nechat až na doma. Pokud fotíte JPG, je možné, že venkovní osvětlení způsobí posun barev třeba do žluta. V takovém případě je potřeba se zamyslet nad tím, jestli to je součástí atmosféry fotky, nebo jestli chcete raději neutrální barvy odpovídající bílému světlu. S mým Nikonem jsem ale upřímně bílou moc neřešil a drobné korekce barvy jsou možné i u JPG.

Dejme si tedy rychlé shrnutí:

1. Foťte zásadně ze stativu
2. V režimu priority clony nastavte malé ISO a optimální clonu, třeba ISO200 a f8.0, případně foťte na manuál se stejným zadáním - nízké ISO a vyšší clona
3. Nemačkejte spoušť přímo, ale foťte samospouští nebo dálkovou spouští
4. Po první pokusné fotce zkontrolujte expozici a vyvážení bílé a případně korigujte nastavení

Ještě jedna technická poznámka na závěr - zdá se mi, že v noci ještě více než ve dne vynikne optická kvalita objektivu. V mém případě to znamená pokud možno používat pevná skla, můj zoom 18-200VR zdaleka nedosahuje takových výsledků jako pevná skla. Pokud máte kvalitní zoom typu 24-70 f2.8 nebo 17-55 f2.8, rád si poslechnu vaše zkušenosti.

Povodně panoramaticky

Dneska spojím dvě témata - povodně a panoramatické fotky. V sobotu jsem v Drážďanech cvaknul pár širokoúhlých záběrů za použití dvou technik. Pokud chcete širokoúhlý záběr, nejjednodušší cestou je širokoúhlý objektiv. Obecně se za širokoúhlý považuje objektiv pod 28mm na kinofilmu, tomu odpovídá 18mm na DX. Největší úhel záběru mají tzv. rybí oka, na úhlopříčce dokáží zobrazit i více než 180 stupňů. 

Širokoúhlá fotka z rybího oka - Nikkor 10.5 f2.8

Vlastností (někdo by napsal nevýhodou) rybího oka je velké geometrické zkreslení obrazu. Opravdu nejde apriori o nevýhodu, fotky z rybího oka jsou specifické a zajímavé. Pokud vám ale pokroucený obraz nevyhovuje nebo rybí oko nemáte, existuje ještě jeden způsob vytvoření širokoúhlého záběru - panorama.

Panorama vytvořené z 12 snímků z 35mm f1.8G DX. 

Jak takový snímek vytvořit? Není to zase tak složité, stačí dát pozor na několik zásad:

1. Pro panorama je opravdu nutné fotit na manuál. Vyhnete se tím problémům s různou světlostí fotek při následném spojování. Doporučuju nastavit třeba režim priority clony, s ním si "projet" celý záběr a pak vybrat nějakou střední hodnotu (pokud časy lítají od 320 do 640, nastavit třeba 500). 
2. Foťte vždy na výšku. Fotka tak dostane použitelnější rozměry a nebude to dlouhá nudle. 
3. Ideální je fotit ze stativu s vodováhou, ale při troše snahy to jde i z ruky. V takovém případě si nejdřív zkontrolujte, že vám nějaká věž neuteče nahoře ze záběru. 
4. Fotky nenavazujte těsně, ale nechávejte nějaký přesah. Tím se eliminuje zkreslení objektivu a dá se šance editoru lépe spojit jednotlivé záběry. 
5. Když pak máte fotky doma v počítači, je zbytek otázkou volby vhodného programu. Já používám Microsoft ICE - je to jednoduchý a bezplatný prográmek, kam stačí přetáhnout sadu fotek a program sám automaticky vytvoří panorama (lze si hrát s perspektivou a ořezy). 

Na závěr ještě pár fotek z povodní v Litoměřicích