Pro srovnání, původní fotka je tady:
čtvrtek 18. července 2013
Foto dne - Modrásek
Dnešní foto dne je Modrásek čičorkový vyfocený v Bulharsku.
Fotka je z Nikonu D7100 + Nikkor 85f1.8D, výřez má 890x890 pixelů z původních 6000x4000. To je také odpověď na to, jestli 24Mp má nějaký smysl nebo ne - třeba pro focení přírody to smysl má, velké rozlišení může sloužit místo zoomu nebo makra. Podmínkou je ovšem kvalitní sklo, ze setového objektivu by podobný výřez tak dobře nedopadl.
Pro srovnání, původní fotka je tady:
Pro srovnání, původní fotka je tady:
středa 17. července 2013
D7100 a ovládání
Jak bylo slíbeno, koukneme dnes pod pokličku nového Nikonu D7100, který mi teď dělal společnost na dovolené v Bulharsku. A byla to společnost velmi příjemná...
V dnešní době dokonalých čipů a procesorů je stále důležitější to, jak se foťák drží a ovládá, protože přínos dalších megapixelů už je omezený. Pro mě byla otázka úchopu první, která mě při představení D7100 napadla. Jeho předchůdce (D7000) sice postoupil oproti D90 kousek směrem k profi třídě, například tělem částečně z hořčíkové slitiny, do ruky mi ale nesedl. Oproti D90 došlo u D7000 ke zmenšení gripu takovým způsobem, že se mi při přirozeném úchopu zarývaly nehty pravé ruky hluboko do těla přístroje. Tohle je asi individuální a spousta lidí s tím problém nemá, já ale ano... a nebýt toho, možná bych měl dnes v brašně rok starou D7000 místo měsíc staré D7100. Na internetu jsem se o zvětšeném gripu nic nedočetl... o to větší ale byla moje radost, když jsem vzal D7100 do ruky. Možná se nedrží úplně tak příjemně jako D90, grip je o něco hranatější... ale je dost velký a ruka se mi na něj pohodlně vejde!
Co se ovládání týče, k žádné revoluci tu nedošlo. Základem je spoušť integrovaná se zapínáním přístroje a dvě kolečka pro nastavení expozice, která jsem ihned nastavil do svého oblíbeného režimu Easy ISO (tj. v režimu A zvyšuje přední kolečko clonu a zadní zvyšuje ISO a zkracuje čas). Dále tu jsou dvě skupiny tlačítek na zadní straně přístroje, pár tlačítek kolem horního stavového displeje a několik jednotlivých tlačítek okolo objektivu. Mimochodem, zřejmě došlo k otočení výchozího chování kompenzace expozice - dříve se otočením vpravo nastavovala kompenzace do mínusu, nyní je to do plusu (ale lze to přenastavit).
Pro zobrazení je k dispozici hledáček dražšího typu PentaPrism se 100% pokrytím, horní stavový displej (osvětlení se zapíná stejně jako u předchozích modelů pootočením hlavního vypínače) a zadní obrazovka, která povyrostla o 0,2" a 300.000 obrazových bodů na 3,2" a 1,2Mp.
AF se nyní nastavuje tlačítkem uprostřed přepínače AF/MF u objektivu (to jsem chvíli hledal, D7000 to tak už má taky). Došlo k drobné reorganizaci tlačítek po levé straně displeje (pár dní jsem si zvykal) a tlačítek pro ovládání videa (existuje přepínač v LiveView mezi natáčením a focením, v režimu pro focení nelze natáčet, přestože je na to speciální tlačítko). Volič režimu focení má nyní aretaci proti neúmyslnému otočení (to je fajn) a pod ním přepínač režimů focení (jeden snímek, série, pomalá série, časovač, Mirror Lock-Up), ve kterém bohužel chybí nastavení dálkového ovládání (za tím se musí do menu, zatímco D7000 ho tam má - tohle bych si rád nechal vysvětlit, možná je to proto, aby šlo kombinovat třeba dálkové ovládání a Mirror Lock-Up).
Foťák podporuje pár drobných vychytávek jako digitální zoom 1,3x nebo virtuální horizont, které lze nastavit na tlačítka Fn a Pv a otočení kolečka. To jsou takové příjemné drobnosti, v budoucnu hodlám vyzkoušet, zda má digitální zoom nějaký vliv na měření expozice a také si chci pohrát s nastavením automatické citlivosti ISO v závislosti na fokální délce objektivu.
V dnešní době dokonalých čipů a procesorů je stále důležitější to, jak se foťák drží a ovládá, protože přínos dalších megapixelů už je omezený. Pro mě byla otázka úchopu první, která mě při představení D7100 napadla. Jeho předchůdce (D7000) sice postoupil oproti D90 kousek směrem k profi třídě, například tělem částečně z hořčíkové slitiny, do ruky mi ale nesedl. Oproti D90 došlo u D7000 ke zmenšení gripu takovým způsobem, že se mi při přirozeném úchopu zarývaly nehty pravé ruky hluboko do těla přístroje. Tohle je asi individuální a spousta lidí s tím problém nemá, já ale ano... a nebýt toho, možná bych měl dnes v brašně rok starou D7000 místo měsíc staré D7100. Na internetu jsem se o zvětšeném gripu nic nedočetl... o to větší ale byla moje radost, když jsem vzal D7100 do ruky. Možná se nedrží úplně tak příjemně jako D90, grip je o něco hranatější... ale je dost velký a ruka se mi na něj pohodlně vejde!
Co se ovládání týče, k žádné revoluci tu nedošlo. Základem je spoušť integrovaná se zapínáním přístroje a dvě kolečka pro nastavení expozice, která jsem ihned nastavil do svého oblíbeného režimu Easy ISO (tj. v režimu A zvyšuje přední kolečko clonu a zadní zvyšuje ISO a zkracuje čas). Dále tu jsou dvě skupiny tlačítek na zadní straně přístroje, pár tlačítek kolem horního stavového displeje a několik jednotlivých tlačítek okolo objektivu. Mimochodem, zřejmě došlo k otočení výchozího chování kompenzace expozice - dříve se otočením vpravo nastavovala kompenzace do mínusu, nyní je to do plusu (ale lze to přenastavit).
Pro zobrazení je k dispozici hledáček dražšího typu PentaPrism se 100% pokrytím, horní stavový displej (osvětlení se zapíná stejně jako u předchozích modelů pootočením hlavního vypínače) a zadní obrazovka, která povyrostla o 0,2" a 300.000 obrazových bodů na 3,2" a 1,2Mp.
AF se nyní nastavuje tlačítkem uprostřed přepínače AF/MF u objektivu (to jsem chvíli hledal, D7000 to tak už má taky). Došlo k drobné reorganizaci tlačítek po levé straně displeje (pár dní jsem si zvykal) a tlačítek pro ovládání videa (existuje přepínač v LiveView mezi natáčením a focením, v režimu pro focení nelze natáčet, přestože je na to speciální tlačítko). Volič režimu focení má nyní aretaci proti neúmyslnému otočení (to je fajn) a pod ním přepínač režimů focení (jeden snímek, série, pomalá série, časovač, Mirror Lock-Up), ve kterém bohužel chybí nastavení dálkového ovládání (za tím se musí do menu, zatímco D7000 ho tam má - tohle bych si rád nechal vysvětlit, možná je to proto, aby šlo kombinovat třeba dálkové ovládání a Mirror Lock-Up).
Foťák podporuje pár drobných vychytávek jako digitální zoom 1,3x nebo virtuální horizont, které lze nastavit na tlačítka Fn a Pv a otočení kolečka. To jsou takové příjemné drobnosti, v budoucnu hodlám vyzkoušet, zda má digitální zoom nějaký vliv na měření expozice a také si chci pohrát s nastavením automatické citlivosti ISO v závislosti na fokální délce objektivu.
pondělí 8. července 2013
Od 1 do 7100
Dnes se podíváme do mé fotografické brašny na nejnovější přírůstek - Nikon D7100, který na tom místě vystřídal Nikon D90, který před nějakými čtyřmi lety vystřídal Nikon D70s. D7100 je zároveň aktuálně nejnovější zrcadlovkou od Nikonu. Pojďme na úvod zabrousit do historie, abychom se v té záplavě déček nějak zorientovali.
Nejstarší digitální zrcadlovka od Nikonu byla profesionální D1. V roce 1999 měla 2.7 megapixelový snímač CCD formátu DX a podporovala všechny objektivy s bajonetem F-mount, kterých bylo z analogových dob požehnaně. Orientace v dalších řadách ale zdaleka není jednoduchá. Pro základní orientaci nejlépe poslouží tabulka z Wikipedie:
(podívejte se na odkaz, je tam také tabulka se srovnáním parametrů)
Jak vidíte, zůstávám věrný jak značce, tak střední modelové řadě (Mid-range) Nikonu (a jednu verzi vždy přeskakuju -D70, D70s, D80, D90, D7000, D7100). Tato modelová řada je určena pro nejpokročilejší amatéry. Vyznačuje se čipem DX, dvěma kolečky pro ovládání expozice, horním stavovým LCD displejem. Od modelu D7000 došlo k mírnému posunu nahoru díky tělu částečně z hořčíkové slitiny i technickým parametrům, které ve své době překonaly o řadu vyšší D300s.
Zpětný pohled odhaluje pár zajímavostí ne nepodobných Mooreovu zákonu. Mezi představením mých tří strojů uplynuly vždy zhruba čtyři roky. Každý má vždy dvojnásobek megapixelů (6-12-24) a dvojnásobné maximální základní ISO (1600-3200-6400). Lineárně roste maximální počet snímků za vteřinu (3-4,5-6).
Jak vidíte, zůstávám věrný jak značce, tak střední modelové řadě (Mid-range) Nikonu (a jednu verzi vždy přeskakuju -D70, D70s, D80, D90, D7000, D7100). Tato modelová řada je určena pro nejpokročilejší amatéry. Vyznačuje se čipem DX, dvěma kolečky pro ovládání expozice, horním stavovým LCD displejem. Od modelu D7000 došlo k mírnému posunu nahoru díky tělu částečně z hořčíkové slitiny i technickým parametrům, které ve své době překonaly o řadu vyšší D300s.
Zpětný pohled odhaluje pár zajímavostí ne nepodobných Mooreovu zákonu. Mezi představením mých tří strojů uplynuly vždy zhruba čtyři roky. Každý má vždy dvojnásobek megapixelů (6-12-24) a dvojnásobné maximální základní ISO (1600-3200-6400). Lineárně roste maximální počet snímků za vteřinu (3-4,5-6).
Je tedy D7100 dvakrát lepší než D90? Ne, to ani omylem, je o kousek lepší. Pro běžné fotky je 12 megapixelů až dost, větší rozlišení oceníte třeba při focení přírody, kdy vám větší rozlišení umožňuje dělat větší výřezy. Je tu lepší autofocus, lepší displej... ale z mého pohledu se jedná o vylepšení něčeho, co už u D90 fungovalo tak dobře, že nebyl důvod ke stížnostem.
Příště se podíváme, co D7100 umí a jak se s ní fotí.
Pro podrobnější pohled do historie - hezký blog v angličtině je tady:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)